| Domů |
|
|
|
|
Motto: »Snížení počtu včel divoce žijících a jejich nahrazení umělým chovem včel medonosných je dobrým příkladem problémů, které si sami vytváříme přetvářením přírody zemědělskou činností a regulací škůdců, a dobrým příkladem toho, jak tyto problémy řešíme. Namísto abychom řešili problém přímo – a postarali se o ochranu a zvýšení počtu divoce žijících včel – vytvořili jsme nový, nepřirozený „opylovací průmysl”, který je nutný jen proto, že jsme změnili přirozený svět.« Mark L. Winston
Včely samotářky jsou poměrně málo známé druhy včel. Často
unikají i pozornosti "profesionálů" - včelařů. Nežijí ve velkém roji
jako včela medonosná ale poustevnickým způsobem a proto jsou mnohem méně nápadné. Nemají dělničí kastu, všechny jsou plodnými samičkami (resp. samečky).
 |
 |
Každá včela samotářka naklade do vhodné dutiny (chodbičky)
svá vajíčka (obvykle každé do zvláštní komůrky), zásobí je potravou
(pylomedovým těstem) a dutinu uzavře vhodným materiálem (hlínou,
úkrojky listů - každý druh používá svůj oblíbený materiál). Z vajíček
se vylíhnou larvičky, živí se připravenou potravou, po nějaké době se
zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace. Samičky se spáří se
samečky a celý cyklus se opakuje. Na území naší republiky žijí
desítky druhů samotářek a každý má jiný způsob života!
Chov samotářek
Chov včel samotářek je naprosto jednoduchý: stačí těmto poustevnicím připravit vhodná hnízda. Téměř každý druh samotářek
si přitom buduje své hnízdo poněkud odlišným způsobem, při přípravě
hnízd můžete být proto hodně tvořiví, zvlášť když pravděpodobně nevíte,
jaké druhy ve vašem kraji žijí.
Některé druhy si budují chodbičky pro hnízdo sami, těm stačí připravit
jen vhodný terén. Může to být např. hlinitopísčitý břeh nebo pěšina;
kamenná zídka v zahradě slepená hliněnou maltou místo betonem;
zahradní domek nebo zídka z neomítnutých nepálených cihel nebo alespoň zděný na velmi chudou vápennou maltu. To vše je ideální terén pro zemní včely: pískorypky, ploskočelky, chluponošky. Včely drvodělky
zase nepohrdnou starým ztrouchnivělým dřevem - třeba uschlou napůl
ztrouchnivělou hrušní v koutě zahrady, plnou chodbiček po "dřevokazném"
hmyzu.
Ještě více druhů pak využívá různé již existující dutiny a chodbičky. Některé jsou přitom velmi vynalézavé, jedna zednice
si například udělala své hnízdo v záhybu papírových desek
s poznámkami studentky stavební fakulty. Vyplatí se připravit
dutiny různých tvarů a průměrů a umístit je na různých místech
v zahradě: uvidíte které si včely vyberou. Obvykle dávají přednost
slunečným expozicím, tj. orientaci na jih a jihozápad a hnízdům
chráněným před deštěm. Nenechte se odradit prvním neúspěchem, zdá se
mi, že včely dávají přednost hnízdům trochu zvětralým a také že hnízdí
nejraději tam, kde se narodily, takže chvíli trvá, než je nové
hnízdiště plně obsazeno.
Je řada možností jak hnízda připravit. Nejoblíbenější mezi včelami bývají rovné poměrně hluboké (alespoň 10cm) vodorovné dutiny průměru 5 až 10 mm. Můžeme je vyvrtat do dřeva (to je asi nejsnazší způsob), použít duté stonky silnějších rostlin (rákos, slunečnice, bambus ...) nebo otvory vypíchat pomocí silného hřebu do čerstvé hliněné zdi nebo do hliněné malty v kamenné zídce.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Hnízda vystavíme na místo brzy na jaře, ještě před květem jív, a
ponecháme je tam až do podzimu: postupně se v nich objevují různé
druhy. Na zimu je můžeme schovat do stodoly, nebo ponechat venku: mějme
však na paměti, že včely většinou právě v těchto hnízdech
přezimují.
Že jme byli úspěšní poznáme podle čilého provozu včel na hnízdišti:
včely do komůrek nosí pyl v rouskách na zadních nohách. Když zaplní
celou chodbičku vajíčky a potravou pro ně, uzavřou vstupní otvor hlínou
(zednice, maltářky) nebo úkrojky listů (čalounice). Je velmi pravděpodobné, že během roku se na hnízdišti vystřídá celá řada různých druhů.
Samotářky kontra medonosky
K opylení naprosté většiny ovocných stromů a keřů ale
i některých zelenin jsou nezbytné včely nebo čmeláci. Doba, kdy v
každé druhé zahrádce stálo pár úlů je bohužel nenávratně pryč, m.j.
také díky tomu, že ubývají tolerantní sousedé, schopní vydržet sem tam
nějaké to žihadlo. Velkou předností včel samotářek proti včelám medonosným
je jejich naprostá mírumilovnost a vůbec celková nenápadnost.
Jejich chov je zcela bezpečný a přitom velmi snadný, můžete ho svěřit i
dětem. Samotářky jsou přitom velmi zdatní opylovači, v mnoha případech dokonce výkonnější, než včela medonosná.
Platí to zejména v případě opylování cizosprašných odrůd (jsou více
"promiskuitní" - ochotněji přelétají z jednoho stromu na jiný)
a za špatného počasí. Na rozdíl od včel medonosných se také
nenechají odlákat bohatší nabídkou nektaru a pylu u sousedů (často
jsem pozoroval, že když v blízkosti zahrady rozkvete pole řepky olejky,
včely medonosné zmizí z kvetoucích jabloní téměř do jedné, zatímco
samotářky zůstanou!). Dělnice včely medonosné jsou totiž
schopny, na rozdíl od samotářek, mezi sebou velmi dobře komunikovat
a předávat si informace o nalezené vydatné snůšce. Tato
vlastnost medonosných včel tolik oceňovaná zemědělci, totiž schopnost
ve velkém počtu nalétnout a úspěšně opylit i kultury
pěstované na velkých plochách, se v případě, že máme malou
zahrádku a ne 100 hektarový sad, stává spíše nevýhodou.
Osobní poznámka - motto
Opravdu nejsem odborníkem na včely samotářky a tak vše na této stránce berte prosím s rezervou.
Poprvé jsem se se samotářkami seznámil při zateplování svého rodinného
domku, kdy jsem objevil, že v různých dutinkách zvětralého zdiva
žije několik desítek včel zednic. Zateplením jsem celé
hnízdiště samozřejmě zničil. Později moje dcera objevila, že
ve dřevě, připraveném na zimní topení, žije v chodbičkách
po dřevokazném hmyzu několik set samotářek. To už mne
vyprovokovalo k akci, neboť mi bylo jasné, že při spalování dřeva
přezimující generace včel bude opět zničena. Mezi polena jsem proto
umístil špalíky s větším počtem vyvrtaných otvorů. Měl jsem
radost, že značný počet včel se v nich zabydlel, a tak
alespoň část včel byla zachráněna. V otvorech se zabydlelo
překvapující množství různých druhů. Některé byly dosti podobné
obyčejné včele medonosné, jiné bych naopak za včely ani nepovažoval,
nebýt rousků pylu na zadních nohách respektive na břiše!
To v jakém počtu se včely v hranici dřeva resp.
v připravených hnízdech usídlily mne vedlo k závěru, že
v okolní zemědělské krajině je příležitostí pro hnízdění samotářek
poskrovnu. Stojí proto zato pár umělých hnízd vyrobit.
Odkazy a literatura
: Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti? Aneb HMYZÍ STÁTY 
