Včelařské stránky Víti Vydry

Včelaření v ledničce

Poprvé otištěno v BEEKEEPERS QUARTERLY, poslední aktualizace: 26.11.2000

Jak to všechno začalo - Získávání medu - Krmení - Náklady

Jak to všechno začalo

Včelaření v ledničce láká i děti Včelaření v ledničce láká i děti Celkový pohled Celkový pohled První úl v historii, který bylo možné považovat za úl s rozběrným dílem byl úl, ve kterém byly plásty postaveny na (horních) loučkách. V některých zemích (např. v Keni) jsou takové úly používány dodnes. Pokud je tento úl zhotoven jako ležan, s horními loučkami širokými kolem 35mm, tak že tvoří zároveň strůpek, je velmi jednoduchý a může být extrémně levný, což z něj dělá ideální úl pro toho, kdo rád experimentuje. Experimentovat je možné např. s výškou a šířkou, ale také tloušťkou plástů, tvarem a polohou česna, s materiálem stěn atp. Mým původním záměrem bylo udělat úl z vepřovic, tj ze směsi písku a jílu a např. slámy, o kterých si myslím, že mohou být díky svým difusním a tepelně akumulačním vlastnostem ideální pro udržení optimální vlhkosti a konstantní teploty v úlu. Výroba vepřovic je však poměrně pracná a tak úl ležan s horními loučkami dlouho zůstával jen v mé mysli. Najít jiné řešení mi nakonec pomohla náhoda. Nejprve jsem si tu příležitost ani neuvědomil, jen jsem se rozčílil, když jsem si cestou do práce všiml, že někdo vyhodil do příkopu u cesty starou lednici. Je to hrozné, jak jsou lidé bezohlední k prostředí, ve kterém žijí! Stále ještě rozčilen jsem pokračoval do práce metrem a autobusem a až teprve když jsem vcházel do učebny mi došlo, že tahle lednice je vlastně již hotový úl ležan! Najednou jsem se začal velmi obávat, aby někdo přehnaně horlivý neuklidil ten nepořádek v příkopě dřív než se vrátím domů! Neměl bych raději zrušit přednášky? Ani nevím, jak se mi je podařilo dokončit, a už jsem spěchal domů. Byl jsem plný plánů jak lednici upravím na ideální úl, ale také obav, jestli ji stále najdu na svém místě. Byla tam! Byl jsem tak plný elánu, že mi netrvalo ani dvě hodiny a úl - lednička byl hotov. Vymontoval jsem chladicí systém (ten byl již natolik poškozen, že nemělo smysl uvažovat o odčerpání CFC) a otočil lednici na záda. Pak už bylo nutné jen zbrousit brusným kotoučem drážky pro rošty uvnitř lednice aby byl vnitřní prostor úlu hladký a vyříznout česno v prostoru, kde byl dříve kompresor. Na dveře jsem připevnil pruh starého podlahového PVC a tím vznikla střecha. Pak už zbývalo jen vyrobit horní loučky 35mm široké a 52 cm dlouhé ze zbytků prken a v jejich středu vyříznout na cirkulárce 2mm drážku pro snazší připevnění proužku mezistěny. Celkem dvě hodiny práce ani halíř investic a úl byl hotov. O pár dní později jsem při pravidelné kontrole objevil včelstvo připravené k vyrojení, pomocí Taranovy desky jsem ho uměle zrojil a silný umělý roj usadil do nového úlu. Protože jsem se bál, že na loučkách nepostaví roj plásty zcela rovně, připevnil jsem na ně ob loučku staré souše v obvyklých rámkách. Jak včelstvo pokračovalo ve stavbě postupně jsem plásty v rámkách přesouval dozadu a nahrazoval loučkami s proužky mezistěn. Na konci sezóny bylo vytočeno z plástů v rámcích 20kg medu a přitom stále zbylo dost medu pro přezimování včel uvnitř hnízda na 13 nově postavených plástech. Co mne fascinovalo nejvíce byla velikost těchto plástů. Včely využily k jejich stavbě celý vnitřní prostor lednice a tak vznikly plásty 45cm široké a 42cm vysoké. Je to opravdu nepopsatelný zážitek držet v rukou takový obrovský, úžasně křehký a jemně se vlnící světle žlutý čerstvě postavený plást! Podobné zážitky měli jen staří brtníci nebo v současnosti nepálští „lovci medu“. Moderní včelaři používající mnohem menší plásty, navíc zpevněné dřevěnými rámky, přicházejí o mnoho! Samozřejmě jsem očekával, že manipulace s plásty bude velmi obtížná, protože budou přistavěny k bočním stěnám (obvykle se z tohoto důvodu u úlů tohoto typu doporučují boční stěny skloněné pod úhlem min. 14o což prý přistavování značně omezí), ale k mému překvapení to při rozebírání včelstva nepřináší velké potíže, plásty se snadno odříznou odvíčkovacím nožem nebo i jen rozpěrákem. Očekávám že díky výšce plástů a dobré tepelné izolaci stěn lednice by včelstvo mělo přezimovat skvěle a tak pokud bude úspěšná i příští sezóna vyhledám zřejmě nejbližší recyklační místo, abych si mohl opatřit další lednice!

Získávání medu

Velké rozměry plástů a to, že nejsou zpevněny rámečkem, prakticky znemožňuje obvyklé vytáčení medu v medometu. Na to se samozřejmě můžeme dívat jako na výhodu: drahý a neskladný medomet vůbec nepotřebujeme! Nejkvalitnější med je bez diskuse med ponechaný v „původním obalu“ tj. med plástečkový a pro jeho získávání je právě „lednička“ ideální, většina medu je v bělostných panenských plástech, postavených bez použití mezistěn.

Jak tedy probíhá sklizeň medu?

Na konci sezóny, nejlépe v době, kdy je již většina medu v plástech zkrystalizována, si připravíme vhodné obaly na plástečkový med. Mohou to být malé skleničky se širokým hrdlem nebo umělohmotné vaničky (250 ml) používané v lahůdkářství na saláty. Plásty vyjmeme z úlu a kuchyňským nožem rozřežeme tak, aby kousky pasovaly do připravených vaniček. Pokud je med v plástech ještě tekutý, je dobré nechat kousky plástů odkapat na nějakém sítu.

Je možné získat také tekutý med?

Plástečkovým medem nelze samozřejmě sladit čaj a tak je užitečné alespoň část medu získat v tekuté formě. Není to obtížné. Pro odběr medu si vybereme horký letní den a pokud možno panenské plásty obsahující pouze tekutý med. Plásty vložíme do nějaké nádoby a vhodným nástrojem (napo. dřevěným tloukem) rozmačkáme na malé kousky. Med je možné získat i z plástu, ve kterých je med již zkrystalizován, rozdrcené plásty je nutné ohřát ponořením nádoby do vodní lázni nebo pomocí ztekucovací spirály na asi 45 oC. Pak už zbývá med jen přecedit. Nejprve na hrubém sítě (může posloužit např. PP nebo PE vědro s otvory vyvrtanými ve dni) a pak na jemném síti (osvědčila se mi „punčocha“ sešitá z potravinářské síťoviny uhelon). Zbytku na síti je více než při vytáčení medu medometem, což je zase výhoda: čím více zbytků, tím více suroviny na výrobu medoviny! Tekutý med je možné získat i tradičním způsobem staročeských brtníku, tj. vykapáváním. Plásty se za horkého dne odvíčkují, položí na vhodná síta nebo rošty a med se nechá vykapat. Nevykape všechen, ale výhodou je, že se plásty nezničí a je možné je vrátit zpět do úlu.

Jaké jsou výnosy?

Po dvou sezónách je zatím brzo hodnotit, zatím to vyhází zhruba na polovičku toho, co vytáčím v nástavkových úlech. Získával jsem dosud pouze plástečkový med a výnosy plástečkového medu jsou přirozeně nižší v každém typu úlu.

Krmení

Pokud se med odebírá najednou až koncem sezóny, což je asi v polovině srpna, bývá již značné množství zásob přeneseno včelami do plodiště. Letmou prohlídkou zkontrolujeme kolik medu v plodišti skutečně je a případně dokrmíme cukrem či medem. Použít můžeme rámkové krmítko nebo prosakovací láhev překlopenou uvnitř úlu na dvě laťky.

Porovnání nákladů nutných pro včelaření v lednici s nutnými náklady na obvyklý způsob včelaření při deseti včelstvech (ceny z roku 2000).
potřeba obvyklý způsob včelaření včelaření v ledničce
úl 1700,- až 2500,- zdarma
medomet 12000 není třeba
odvíčkovací nůž 179,- stačí kuchyňský
síta na cezení medu 150,- 150,-
kuřák 300,- až 700,- 300,- až 700,
kukla/klobouk 300,- 300,-
celkem nejméně 15 tisíc Kč 750,- až 1150,- Kč